Aramejština

Starověký jazyk Bible i samotného Ježíše, dodnes používaný menšinami židovského i křesťanského vyznání na Středním východě. Řeč je o jazyku zvaném aramejština. Víte, kde se vzala a čím si vyznačuje?

Zdroje: https://www.ames.cam.ac.uk/sites/www.ames.cam.ac.uk/files/styles/carousel/public/Aramaic-research-carousel.jpg?itok=TQE7mFlW

Co je to aramejština?

Aramejština je jazyk starý přibližně 3 000 let nebo možná i více, který patří do skupiny semitských jazyků. Do této skupiny patří dále jazyky, jako je například hebrejština a arabština. Aramejština je jazykem velkých částí dvou biblických knih Daniel a Ezra a některá náboženství ji stále používají pro svá setkání. Mluvena je také menšinami na Středním východě.

Kde se dnes aramejština používá?

Aramejština je jazykem židovského Talmudu a stále ji v současnosti používají malé skupiny lidí na Středním východě od Ázerbájdžánu až po Sýrii, díky čemuž dnes existuje v podobě odlišných dialektů. Hlavní rozdíl spočívá mezi západními a východními variantami a také mezi jednotlivými náboženstvími. V důsledku toho neexistuje vzájemná srozumitelnost mezi dialekty, kterými mluví křesťané, židé a mandejci.

  • Křesťanské moderní aramejské jazyky jsou často nazývány moderní syrštinou nebo novosyrštinou a mezi sebou jsou srozumitelné. Východosyrské komunity jsou obvykle buď chaldejští katolíci nebo Asyřané.
  • Židovskými moderními aramejskými jazyky se nyní většinou mluví v Izraeli a většina z nich čelí zániku, protože starší mluvčí nepředávají jazyk mladším generacím. Židovské dialekty z komunit, které kdysi žily v Iráku, si však nejsou všechny vzájemně srozumitelné.

Historie aramejštiny

Aramejština je semitský jazyk, kterým původně mluvili lidé na Středním východě, známí jako Aramejci. Byla nejvíce příbuzná hebrejštině, féničštině a syrštině a byla psána písmem odvozeným z fénické abecedy. Fénická abeceda vypadá následovně:

Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/24/Phoenician_alphabet.svg/640px-Phoenician_alphabet.svg.png

Aramejština se pravděpodobně poprvé objevila mezi Aramejci koncem 11. století před naším letopočtem a v 8. století př. n. l. byla rovněž přijata Asyřany (příslušníky semitského národa na území Mezopotámie) jako druhý jazyk.

Babylonští obchodníci se dále zasloužili o rozšíření jazyka během masové deportace, tudíž aramejština později postupně vytlačila i akkadštinu jako lingua franca Středního východu. Následně se stala oficiálním jazykem perské dynastie (559–330 př. n. l.), nicméně po výbojích Alexandra Velikého ji opět vytlačila řečtina a stala se oficiálním jazykem celé bývalé perské říše. Aramejské dialekty se používaly do období starého Říma, obzvláště na území Palestiny a Sýrie.

Jazyk židů a bible

Již v 6. století před naším letopočtem Aramejština nahradila hebrejštinu jako jazyk Židů. Některé části Bible, konkrétně knihy Daniel a Ezra, jsou například psány v aramejštině, stejně jako babylonský a jeruzalémský Talmud.

Dokonce se traduje, že Ježíš a apoštolové mluvili aramejsky a že v tomto jazyce rovněž kolovaly překlady Starého zákona. Mezi Židy byla aramejština používána obyčejnými lidmi, zatímco hebrejština zůstala jazykem náboženství, vlády a vyšší třídy.

Východní a západní aramejština

V prvních stoletích našeho letopočtu se aramejština rozdělila na východní a západní větev. Mezi západoaramejské dialekty patří nabatejština, kterou se dříve mluvilo v částech Arábie, palmýrský dialekt, mluvený v Palmýrské říši, který se nacházel severovýchodně od Damašku, palestinsko-křesťanský a židovsko-aramejský dialekt. Západní aramejštinou dnes stále mluví malý počet obyvatel v Sýrii na venkově.

Východní aramejština zahrnuje syrštinu, mandejštinu, východní novoasyrštinu a aramejštinu babylonského Talmudu. Nejdůležitější z nich je syrština, jelikož byla jazykem literatury mezi 3. a 7. stoletím. Mandejština byla dialektem gnostické sekty s centrem v dolní Mezopotámii. Východní aramejštinou dnes stále mluví několik malých skupin jakobitských a nestoriánských křesťanů na Středním východě.

Aramejská abeceda

Aramejská abeceda se skládá z 22 znaků a vyvinula se z Fénické abecedy, které jste si mohli povšimnout o několik řádků výše. Od ní se poté odlišila v 8. století před naším letopočtem. Všechna písmena představují souhlásky, z nichž některé jsou tzv. matres lectionis, které označují dlouhé samohlásky. Níže si ji můžete prohlédnout.

Zdroj: https://omniglot.com/images/writing/aramaic_early.gif