Japonština

Se zemí vycházejícího slunce si spojí Japonsko snad každý. Víte ale, proč se tak této zemi říká? My samozřejmě ano. Vlastně to nemá žádný komplikovaný důvod, je to překlad názvu. Nihonkoku neboli japonský název pro Japonsko se totiž skládá ze tří znaků – ni (= slunce) + hon (= původ) + koku (= země).

Zajímavé, že? Chcete-li se dozvědět i další informace o japonštině, pokračujte ve čtení, právě tomuto jazyku se totiž budeme v následujících řádcích věnovat. V článku se dozvíte:

  • některé základní informace o japonštině,
  • její rozšíření a význam,
  • další zajímavosti.

 japonština

Základní informace o japonštině

Míváme tendence porovnávat japonštinu s čínštinou. Koneckonců oba jazyky jsou asijské a jejich grafický zápis se nám jeví jako rozsypaný čaj. Nenechte se ale mýlit. Tyto rozsypané čaje se od sebe v mnohém liší.

Japonština patří do rodiny japonsko-rjkúkjúských jazyků, které se vlastně skládají z japonštiny a jejích dalších dialektů – v tomto je jazyk velmi podobný čínštině neboli čínským jazykům.

Tím ale všechna příbuznost končí, protože najít příbuzné jazyky japonštině je poměrně oříšek, přestože je často spojována s korejštinou či altajskými jazyky, mezi které je japonština občas řazená (nikoli ale jednoznačně).

 

Grafický systém

Nejspíš první věcí, na kterou u asijských jazyků pomyslíme, je právě písmo, jinými slovy ten děsuplný rozsypaný čaj. Lhát vám nebudeme, jednoduchý grafický systém to není. A stejný jako třeba ten čínský také ne, nestačí tedy naučit se jedno písmo pro celou Asii.

Japonština pro grafický zápis využívá vlastně dohromady tři znakové systémy, a to:

  • kandži – vyvinut z čínského písma, užíván pro vyjádření kořenu slova,
  • hiragana – koncovky a částice,
  • katakana – přepis cizích slov, zvýraznění textu.

 

Poslední dva systémy lze souhrnně pojmenovat jako kana a jedná se o slabičné abecedy, kandži je písmo morfemografické. 

Japonština zapisuje bez mezer a ve sloupcích odshora dolů, zprava doleva – pro nás tedy obráceně.

 japonština

Gramatika

Z gramatického hlediska se japonština může tvářit poměrně jednoduše, v případě podstatných jmen nerozeznává rod a číslo, u sloves pak neřeší osobu a číslo. Tím to ale končí, protože japonská gramatika samozřejmě obsahuje i nespočetné složitosti.

Za zmínění stojí mimo jiné úrovně zdvořilosti. Japonština se totiž neomezuje pouze na vykání a tykání jako např. čeština. Řeší se i styl mluvy, a ne nijak okrajově – váš konverzační protějšek si o vás udělá obrázek i v tomto ohledu. Úrovně zdvořilosti existují v základu čtyři, a to:

  • zdvořilá řeč – nejčastější, užívá se mezi dospělými, nevyjadřuje důvěrnost ani nerovnost,
  • uctivá řeč – užívaná vůči výše postaveným (profesně i dle věku),
  • skromná řeč – souvisí s řečí uctivou a snižuje význam níže postavených,
  • důvěrná úroveň – bez zdvořilostních prostředků, mluva mezi dětmi a v rodinách.

 

Rozšíření a význam japonštiny

Co se týče mluvčích, ovládá japonštinu necelých 130 milionů lidí. Jedná se převážně o obyvatele Japonska, dále pak o menšiny v jiných částech světa.

A proč bychom se měli učit japonsky třeba my tady v Čechách?

Učení nových jazyků prospívá mozku a nabízí to spoustu nových možností. To platí ale pochopitelně o všech jazycích. V čem se ale může hodit zrovna znalost japonštiny?

Samozřejmě můžete chtít navštívit Japonsko či tam dokonce nějakou dobu žít. Nebo můžete pracovat v některé z mnoha japonských firem (Fujitsu, Olympus, Sony, Nintendo…), kde se znalost tohoto asijského jazyka taktéž může hodit. Znalost jazyka využijete také pří překladech, nebo tlumočení.

Nejsou to ale jen oblasti běžného života a práce. Právě z Japonska totiž pochází třeba anime či manga, což jsou žánry (filmový a komiksový), jimž jako znalci jejich originálního jazyka jistě porozumíte na úplně jiné úrovni, zejména co se těch komiksů týče.

Co se týče mangy, panují dokonce zvěsti, že se užívá více papíru na výrobu komiksů než na výrobu toaletních papírů. Ať je to pravda, či nikoli, je jasné, že skrze komiksy jsou správným způsobem, jak se japonské kultuře přiblížit. A v japonštině především!

 

Zajímavosti

Z již zmíněných informací vyplývá, že japonština skutečně je zajímavým jazykem. Může vás překvapit ještě něčím dalším? Posuďte sami.

 

1.    Japonština není tónový jazyk

Ano, i tento jazyk má svůj určitý rytmus a přízvuky, které jsou potřeba dodržovat. Překvapivě se ale nejedná o tónový jazyk typu čínština či jiné asijské jazyky. 

 

2.    Rychlík mezi jazyky

Zatímco Flash je nejrychlejší muž na světě, japonština se řadí mezi nejrychlejší jazyky na světě. Zároveň ale platí, že Japonec toho za určitý časový úsek řekne poměrně hodně co se týče kvantity, po informační už je to ale horší. Tedy krátký časový úsek = spousta hlásek = málo informací.

 

3.    Devátý nejpoužívanější jazyk

Vlastně to není až tak převratná informace vzhledem k tomu, že jazykem mluví více než 100 milionů lidí. Zajímavé je to ale z toho důvodu, že Japonsky se skutečně mluví oficiálně jen v Japonsku.

 

4.    Homofony

Pokud vám přijdou těžké homofony v angličtině, pak jste nikdy neviděli ty japonské. V japonštině existuje i osm různých znaků, které znamenají něco úplně jiného, ale vyslovují se stejně.

 

5.    Me, myself and I

Anglicky mluvící obviňujeme z egocentrismu, jelikož zájmeno já (I) píšou velkým písmenem. Japonci to dovedli na úplně novou úroveň, ti toto zájmeno dokážou vyjádřit více než 20 různými způsoby. Samozřejmě to ale nemusí říkat nic o egocentrismu, svůj podíl na tom

Další příspěvky o světových jazycích: