Arménština
Jazyk, jehož písmo bylo inspirováno řeckou abecedou a jemuž se v současné době málokterý jazyk podobá, to je arménština. Kořeny arménštiny sahají až do počátku 5. století našeho letopočtu a v současné době je vyučována na Univerzitě Karlově v Praze. Víte, kde se s ní dále setkáte?
Jakým jazykem je arménština?
Arménština je úředním jazykem v Arménské republice a představuje samostatnou větev indoevropské jazykové rodiny. Z toho vyplývá, že nemá žádné příbuzné jazyky, které by ji byly podobné. Nejstarší klasická forma arménštiny se nazývá grabar a ta se v současnosti používá jako jazyk arménské apoštolské církve.
Polovina mluvčích dnes žije v diaspoře, zejména v USA (nejvíce ve státě Georgia), Rusku, Íránu, Francii, Egyptě a mnoha dalších místech. Diaspora je označení pro etnickou skupinu lidí, kteří emigrují ze své země, ale zachovávají si vlastní kulturu.
Moderní arménština, která vznikla v 19. století, dnes existuje ve dvou kodifikovaných formách, a to západní a východní. Východní arménštinou se hovoří v Arménii a íránské postsovětské diaspoře a v současnosti se rovněž vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Západní arménštinu pak užívají zbylí mluvčí diaspory.
Arménské písmo a gramatika
Arménské písmo bylo vytvořeno v roce 405 n.l. a zásluhu na něj nese arménský mnich jménem Mesrop Maštoc. Částečně vychází z řecké abecedy a poprvé bylo použito k překladu hebrejské Bible a křesťanského Nového zákona. Tomuto písmu se říkalo a dodnes říká grabar.
Na rozdíl od českého jazyka arménština místo předložek (propozic) více používá tzv. záložky (postpozice), a to převážně ve spojení s podstatným jménem ve 2. pádě (genitivu). Arménština dále nemá kategorii rodu, tudíž nerozlišuje podstatná jména na mužská, ženská či střední.
Podstatná jména se v arménštině stejně jako češtině skloňují v kategoriích 7 pádů a rozlišuje se číslo množné a jednotné. Stejně tak se u sloves vyjadřují standartní gramatické kategorie (osoba, číslo, způsob apod.). Slovesa se v arménštině rozdělují do dvou slovesných tříd podle koncovky v infinitivu (-a kardal, -e grel).
Arménská abeceda
Arménština má 35 hlásek, z nichž pouhých 6 tvoří samohlásky a 29 souhlásky. V jazyce se rozlišují dvě R, a to na monovibrační a polyvibrační, a specifickou hláskou je také tzv. glotální třená hláska gh.
Samohlásky netvoří opozice na krátké a dlouhé, jako je tomu v českém jazyce, ale odlišují se podle toho, zda jsou otevřené či zavřené – podobně jako například ve francouzštině. Arménská abeceda se skládá z 39 znaků a vypadá následovně (v tabulce jsou uvedeny kapitálky i malá písmena):
Zdroj: https://omniglot.com/images/writing/armenian_east.gif
První klasická forma písma: grabar
Grabar je znám jako jazyk prvního překladu, který se stal standardem pro veškerou následující literaturu. Jeho použití vedlo k tomu, co bylo považováno za zlatý věk arménské literatury. Skrýval znatelné nářeční variace mluveného jazyka a používal se pro literární, historické, teologické, vědecké, ale i praktické každodenní texty.
První arménské periodikum, Azdarar (1794), bylo vytištěno také v Grabaru, nicméně koncem 18. století se mluvený jazyk natolik odlišil od psané formy, že jazyk tisku již nebyl srozumitelný pro širokou veřejnost.
Vznik moderní arménštiny
V 19. století se rozpor mezi grabarem, který nadále převládal jako psaný jazyk, a jeho mluvenou variantou, která se mezitím roztříštila do četných dialektů, natolik rozrostl, že vzniklo hnutí za vytvoření moderního standardního jazyka, který by byl srozumitelný pro všechny a zároveň vhodný pro použití ve školách.
Toto hnutí nakonec přineslo dvě diglossické varianty moderního standardního jazyka. Ty byly následně kodifikovány jako západní a východní varianta jazyka, s nimiž se v současné době můžeme setkat. Grabar však nadále zůstal jazykem formálního vysokého stylu i během 19. století a dodnes jej využívá arménská apoštolská církev.