Aktuálně v souvislosti s koronavirem: Dokumenty nám můžete zaslat pouze elektronicky, poštou nebo kurýrem. Více informací

Akkadština

Zní vám akkadština jako kompletně cizí slovo a vlastně ani nevíte, kam jej zařadit? Pak se samozřejmě nemáte za co stydět, jelikož tento termín ani jeho význam po vás v běžném životě zaručeně nikdo chtít nebude – pokud tedy neplánujete jít třeba soutěžit do AZ-kvízu.

Jste-li ale zvědaví, určitě pokračujte ve čtení, v tomto článku se totiž o akkadštině dozvíte více.

 

Kam pojem zařadit

Vzhledem k podobě slova je pravděpodobně zřejmé, že se jedná o jazyk. Jeho název je odvozený od města Akkad, které by vám podobně jako vlastně celá akkadská říše povědomé být mohlo. Jednalo se o starověkou říši na území Mezopotámie (oblast „úrodného půlměsíce“, dnešní Irák a část Sýrie, Turecka a Íránu).

Město Akkad bylo vybudováno pravděpodobně okolo roku 2340 před Kristem a sloužilo jako hlavní město kultury, dává tedy smysl, že právě od něj dostal jazyk své pojmenování.

 

Pár podstatných informací o jazyce

Jedná se o nejstarší doložený semitský jazyk, přesněji pak jazyk z východní větve semitské jazykové skupiny. Akkadština převzala klínové písmo po sumerštině, kterou jako jazyk postupně nahradila. Zajímavé je, že mimo převzaté písmo spolu jazyky neměly společného vůbec nic.

Akkadština se později rozštěpila na asyrštinu a babylónštinu. Všechny varianty jazyka byly ovšem postupně vytlačeny severozápadní jazykovou větví a v dnešní době jsou již všechny jazyky z východosemitské jazykové větvě mrtvé.

 

Proč nás vlastně zajímá dnes už mrtvý jazyk?

Všeobecně velmi rádi slavíme i dávno zašlou slávu, a právě akkadština byla ve své době významná. Na blízkém východě koneckonců dlouho figurovala jako lingua franca, a to se nepoštěstí každému jazyku.

Nás (resp. vědce) dnes jazyk zajímá zejména z historických důvodů. Dochovala se totiž řada písemných památek (vědecké, lékařské, právní, ale i umělecké a osobní), jimž by badatelé bez porozumění jazyku a jeho překladu neměli šanci rozumět. A jeden nikdy neví, co může v takovém textu najít.