Dnes již používaná pouze pro účely bohoslužeb pravoslavné církve, dříve však jeden z největších mezinárodních jazyků. To je staroslověnština. Jedná se o nejstarší dochovaný spisovný slovanský jazyk a také předchůdce českého jazyka, jak ho známe dnes.
Zdroj: https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRm0jD13scw0qNOAJakff9kUydN2vCrnhBJtQ&usqp=CAU
Kde se vzala staroslověnština?
Staroslověnština je nejstarším dochovaným spisovným slovanským jazykem, který vznikl v 9. století v okolí Soluně, čili oblasti dnešního Bulharska, Makedonie a Srbska, a vyšel z tamního nářečí. Tehdy jej na naše území, konkrétně Velkou Moravu, přinesli křesťanští misionáři (nazývaní rovněž věrozvěstové) Konstantin (Cyril) a Metoděj, kteří do ní přeložili mnoho křesťanských textů.
Jazyk tedy vznikl především pro náboženské potřeby a dodnes se používá při bohoslužbách řeckokatolické a pravoslavné církve. Zde se s ním však setkáme pod pojmem církevní slovanština. Tento termín označuje pozdější vývojové fáze staroslověnštiny, kdy se již odlišovala od jiných živých slovanských jazyků.
Vztah staroslověnštiny k českému jazyku
Čeština, jak ji známe dnes, ze staroslověnštiny sice vychází, ale svou podobou i významy některých slov se od původního jazyka velmi oddálila. Po pádu Velkomoravské říše staroslověnštinu z náboženství vytlačila latina, ale i tak byla nadále udržována jako živý jazyk na Balkánském poloostrově.
Přestože dnes je staroslověnština považována za mrtvý jazyk, stejně jako latina, dříve byla dorozumívacím prostředkem takřka pro všechny slovanské země. V oné době byla dokonce třetím nejpoužívanějším mezinárodním jazykem, hned za latinou a řečtinou. V současné době zná tento jazyk asi 80 miliónů osob, přičemž většina pochází z Ruska či Balkánu.
Jak se staroslověnština zapisovala?
K zápisu staroslověnštiny se využívala Cyrilice a Hlaholice. Hlaholici pro staroslověnštinu vyvinul Cyril. Ta se využívala na nejen na území Velké Moravy, ale ještě v 11. století v Sázavském klášteře v Čechách. Nejdéle se však udržela v Chorvatsku.
Půl roku po vytvoření Hlaholice Cyrilovi žáci vytvořili písmo zvané Cyrilice, které bylo jednodušší a více se podobalo řeckému písmu. Řeckou abecedu totiž ve své době poměrně dobře ovládali vzdělaní lidé, což byli jak jinak než duchovní. Církevní slovanština, která se nadále šířila a která byla užívána pravoslavnou církví, tak byla psána již výhradně Cyrilicí.
Staroslověnská abeceda
Staroslověnské samohlásky se rozdělují na nosní (nazály) a ústní (vokály), přičemž specifickou samohláskou jsou tzv. jery. Ty se zapisují následujícím způsobem: „ь“ a „ъ“. Tyto samohlásky se vyslovují velmi krátce, tedy kratčeji než běžné krátké samohlásky. V praxi se „ь“ vysloví jako velmi krátké i a „ъ“ jako velmi krátké u, případně y (podobně jako v němčině přehlasované ü). Mezi nosové samohlásky patří „ę“ a „ǫ“.
Souhlásky se ve staroslověnštině, stejně jako v dnešní češtině, dělí podle místa tvoření (retné, zubodásňové apod.) a dokonce mezi nimi existují některé spřežky, jak je známe dnes (č, š, ž). Abeceda však oproti češtině obsahuje méně souhlásek a najdeme mezi nimi i pro nás neobvyklé hlásky, kterými jsou předopatrové „l’“, „n’“ a „r’“.
Níže v tabulce si ukážeme, jak vypadala některé slova zapsaná Hlaholicí a Cyrilicí. Následně si můžete díky českému přepisu všimnout, jak se původní význam slov posunul. Některá slova nám tedy mohou evokovat jiný význam, než původně měla.
| Hlaholice | Cyrilice | Český přepis | Překlad do češtiny |
| ⱄⱃⰰⱍⰹⱌⰰ | срачица | sračica | košile |
| ⰲⱏⱈⰾⰰⱄⱅⰰⱅⰹ | въхластати | v‘chlastatib | držet na uzdě |
| ⰱⰰⰳⱏⱃⱏ | багъръ | bag‘r‘ | purpur |
| ⰴⰰⱅⰵⰾⱐ | дател҄ь | datelʼ | dárce |
| ⱈⱁⰱⱁⱅⱏ | хоботъ | chobot‘ | ocas |
| ⱁⱅⱃⱁⰽⱁⰲⰹⱌⰰ | отроковица | otrokovica | holka |
| ⱀⱘⰴⰹⱅⰹ ⱄⱑ | нѫдити сѧ | nǫditi sę | snažit se |
| ⱁⰿⱃⱏⰽⱀⱘⱅⰹ | омръкнѫти | omr‘knǫti | setmět se |