Staroslověnština

Dnes již používaná pouze pro účely bohoslužeb pravoslavné církve, dříve však jeden z největších mezinárodních jazyků. To je staroslověnština. Jedná se o nejstarší dochovaný spisovný slovanský jazyk a také předchůdce českého jazyka, jak ho známe dnes.

Zdroj: https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRm0jD13scw0qNOAJakff9kUydN2vCrnhBJtQ&usqp=CAU

Kde se vzala staroslověnština?

Staroslověnština je nejstarším dochovaným spisovným slovanským jazykem, který vznikl v 9.  století v okolí Soluně, čili oblasti dnešního Bulharska, Makedonie a Srbska, a vyšel z tamního nářečí. Tehdy jej na naše území, konkrétně Velkou Moravu, přinesli křesťanští misionáři (nazývaní rovněž věrozvěstové) Konstantin (Cyril) a Metoděj, kteří do ní přeložili mnoho křesťanských textů.

Jazyk tedy vznikl především pro náboženské potřeby a dodnes se používá při bohoslužbách řeckokatolické a pravoslavné církve. Zde se s ním však setkáme pod pojmem církevní slovanština. Tento termín označuje pozdější vývojové fáze staroslověnštiny, kdy se již odlišovala od jiných živých slovanských jazyků.

Vztah staroslověnštiny k českému jazyku

Čeština, jak ji známe dnes, ze staroslověnštiny sice vychází, ale svou podobou i významy některých slov se od původního jazyka velmi oddálila. Po pádu Velkomoravské říše staroslověnštinu z náboženství vytlačila latina, ale i tak byla nadále udržována jako živý jazyk na Balkánském poloostrově.

Přestože dnes je staroslověnština považována za mrtvý jazyk, stejně jako latina, dříve byla dorozumívacím prostředkem takřka pro všechny slovanské země. V oné době byla dokonce třetím nejpoužívanějším mezinárodním jazykem, hned za latinou a řečtinou. V současné době zná tento jazyk asi 80 miliónů osob, přičemž většina pochází z Ruska či Balkánu.

Jak se staroslověnština zapisovala?

K zápisu staroslověnštiny se využívala Cyrilice a Hlaholice. Hlaholici pro staroslověnštinu vyvinul Cyril. Ta se využívala na nejen na území Velké Moravy, ale ještě v 11. století v Sázavském klášteře v Čechách. Nejdéle se však udržela v Chorvatsku.

Půl roku po vytvoření Hlaholice Cyrilovi žáci vytvořili písmo zvané Cyrilice, které bylo jednodušší a více se podobalo řeckému písmu. Řeckou abecedu totiž ve své době poměrně dobře ovládali vzdělaní lidé, což byli jak jinak než duchovní. Církevní slovanština, která se nadále šířila a která byla užívána pravoslavnou církví, tak byla psána již výhradně Cyrilicí.

Staroslověnská abeceda

Staroslověnské samohlásky se rozdělují na nosní (nazály) a ústní (vokály), přičemž specifickou samohláskou jsou tzv. jery. Ty se zapisují následujícím způsobem: „ь“ a „ъ“. Tyto samohlásky se vyslovují velmi krátce, tedy kratčeji než běžné krátké samohlásky. V praxi se „ь“ vysloví jako velmi krátké i a „ъ“ jako velmi krátké u, případně y (podobně jako v němčině přehlasované ü). Mezi nosové samohlásky patří „ę“ a „ǫ“.

Souhlásky se ve staroslověnštině, stejně jako v dnešní češtině, dělí podle místa tvoření (retné, zubodásňové apod.) a dokonce mezi nimi existují některé spřežky, jak je známe dnes (č, š, ž). Abeceda však oproti češtině obsahuje méně souhlásek a najdeme mezi nimi i pro nás neobvyklé hlásky, kterými jsou předopatrové „l'“, „n'“ a „r'“.

Níže v tabulce si ukážeme, jak vypadala některé slova zapsaná Hlaholicí a Cyrilicí. Následně si můžete díky českému přepisu všimnout, jak se původní význam slov posunul. Některá slova nám tedy mohou evokovat jiný význam, než původně měla.

Hlaholice

Cyrilice

Český přepis

Překlad do češtiny

ⱄⱃⰰⱍⰹⱌⰰ

срачица

sračica

košile

ⰲⱏⱈⰾⰰⱄⱅⰰⱅⰹ

въхластати

v‘chlastatib

držet na uzdě

ⰱⰰⰳⱏⱃⱏ

багъръ

bag‘r‘

purpur

ⰴⰰⱅⰵⰾⱐ

дател҄ь

datelʼ

dárce

ⱈⱁⰱⱁⱅⱏ

хоботъ

chobot‘

ocas

ⱁⱅⱃⱁⰽⱁⰲⰹⱌⰰ

отроковица

otrokovica

holka

ⱀⱘⰴⰹⱅⰹ ⱄⱑ

нѫдити сѧ

nǫditi sę

snažit se

ⱁⰿⱃⱏⰽⱀⱘⱅⰹ

омръкнѫти

omr‘knǫti

setmět se